Beskydský Bundáš

30.10.2018 15:53

Zaniklé plemeno Čech, Moravy a Slezska
Již v minulosti byla snaha o obnovení několika českých i slovenských původních plemen, která byla na našem území dříve poměrně hojně rozšířena. Díky těmto pokusům a odhodlání chovatelů a milovníků psů se dnes můžeme těšit rozvoji plemen, jako jsou Chodský pes či Pražský krysařík. Jiná plemena, ale neměla tolik štěstí. Například Beskydský Bundáš.

Beskydský bundáš
(zvaný též slezský ovčák, ovčácký bundáš, beskydský ovčák) bylo původní beskydské plemeno psa využívané pro práci na horských loukách Beskyd, kde pomáhal bačům hlídat ovce. Beskydskému bundáši se také říkalo slezský ovčák – z těchto názvů se usuzuje, že plemeno bylo chováno zejména v oblasti Těšínského Slezska, kde bylo vždy součástí typického folklóru. V 70. letech 20. století existovalo toto plemeno nejen v Beskydech či na severní Moravě, ale také na Českomoravské vysočině a v severních Čechách.

Plemeno středně velké s kohoutkovou výškou 45 – 55 cm. Byl to pes ovčáckého typu se vztyčenýma ušima. Původní verze exteriérem nápadně připomínala Bílého švýcarského ovčáka. Nicméně podobal se i slovenskému čuvači, ale kohoutkovou výškou a hlavně vztyčenýma ušima byl blíže spíš zregenerovanému chodskému psu. Beskydský bundáš byl výhradně bílé barvy. Osrstění měl dlouhé a huňaté, podsadu velmi hustou. Právě bohaté osrstění (tzv. bunda) mu dalo název bundáš – maďarský výraz „bunda“ znamená „kožich“ (původně uherský kožich) čili bundáš znamená huňatý pes.

Bundášové byli využívání jako ovčáčtí psi. Díky jejich nesmírné lásce k lidem, ale nebyli vhodnými hlídači. Zřejmě i proto je Goralé zkřížili s Německými ovčáky. Štěňata z tohoto spojení měla být čistě bílá s nejlepšími vlastnostmi obou plemen.

V původní verzi měli bundášové stojící uši. Později, při snahách o akceptování samostatného plemene však jeho příznivci předvedli jedince s položenýma ušima. Načež byl bundáš odmítnut jakožto degenerace Slovenského čuvače. Naděje na obnovu tohoto jistě zajímavého plemene je bohužel mizivá.

V 50. letech 20. století byli Bundášové ještě hojně vidět. V 70. letech měla proběhnout regenerace plemene, ale to se nezdařilo.

O dřívější vlastní existenci beskydského bundáše se zmiňuje prof. MVGr. Antonín Hrůza (* 1. ledna 1865 Plzeň, † 10. března 1950 Brno), který stál u zrodu organizovaného chovu slovenských čuvačů.

 

                                                                               
 

---
Zdroj: internet