VÝCVIK


Výcvikových metod existuje spousta, je na každém psovodovi co si vybere. Vybraná výcviková metoda musí vyhovovat jak jemu, tak psovi. Někdo se zhlédne v klikrtréninku, někdo cvičí po staru, aj.

Ať už si psovod vybere jakoukoliv výcvikovou metodu, jedno je jisté, základ je stejný :) 
K výcviku potřebujeme obojek a vodítko. Obojek nylonový nebo řetízkový, vodítko většinou nylonové a délku volíme podle výcvikové metody.


Správné nasazení obojku při výcviku (týká se to řetízkového obojku):

Řetízek provlékneme jedním z kruhů a tak vznikne smyčce, jež se čelně přetáhne psovi přes hlavu - přes čenich, uši až na krk. První kruh obojku bude zacvaklý karabinou od vodítka a druhý kruh musí volně klouzat po řetízku. Tzn. Při uvolnění obojku obojek sám povolí a oba kruhy se potkají. Tím pádem nebude psa škrtit.

Nevhodné pomůcky pro základní výcvik jsou: postroj a ohlávka.

Dále budeme potřebovat hračku(y) nebo pamlsky jako odměnu.


Pamlsky
jsou motivace! Psa přes pamlsky budeme pozitivně motivovat ke splnění povelu. Bez motivace cvičit prostě nelze. Ke klasickému výcviku doporučuji spíše pamlsky a jako TOP odměnu za perfektně splněný povel hračku. Samozřejmě na hračky se také dá cvičit, ale velmi často narážím na to, že hračka spíš rozptyluje, např.: při chůzi u nohy, pes předbíhá před vás, hopsá jak hopík a čeká, kdy mu už konečně ten míč hodíte... A tím pádem máte po správném provedení cviku.

Pamlsků je nepřeberné množství. Od psích sušenek, přes sušené maso, různé masové kostičky, válečky nebo hvězdičky až k piškotům...Pamlsky je dobré nosit v pamlskovníku, který se dá připnout, jak na kalhoty, tak na pásek. A nebo se dá pamlskovníček rovnou šoupnout do kapsy a nebudete mít bundu či mikinu špinavou či mastnou od psích pochoutek.

  


Vydávání povelů
Pes nejlépe reaguje na krátké a ostré příkazy, které mohou být doprovázené rukou - posuňkem.
U výcviku se vyhněte opakování povelů - nejlépe držet se hesla, že ani kněz 2x nekáže.
Neméně důležitá je i intonace, když psovi budete velet naštvaně, pes se může bude bát povel splnit. Ale když psovi budete velet radostně a i s úsměvem, splní povel velmi rád.
Zákazové povely "Ne", "Nesmíš" a "Fuj" vyslovujte hlubším hlasem, a ostřeji než ostatní povely.
Nebojte se ukázat i mimické svaly. Při zákazu se mračte, při radosti se smějte. Pes také komunikuje mimickými svaly, tak je potřeba mu je též ukázat, buďte čitelní (z mimických svalů a z pohybů vašeho těla) pro vašeho psa a bude se vám i lépe pracovat. Dále zapojte i tělo. Klidně ze začátku, ale i během dalšího výcviku si k povelu přiřaďte posunek, pes lépe poruzumí vaší řeči a tomu, co po po něm
 chcete. Příklad: "Ke mně" - plácnutí si dlaní o stehno. "Revír" posunek rukou směrem k maketě.

Co je ještě potřeba?
Znát plemeno psa, které máte doma.
Německý Ovčák se bude učit pomaleji než Border Kolie. Sibiřský Husky se bude učit hůře než Německý ovčák. Je potřeba znát temperament svého psa, třeba i jeho historii a k čemu byl předurčen. Pracovní psi - Německý Ovčák, Belgický Ovčák, Velký Knírač, atd. se budou učit rychle a intenzivně na rozdíl třeba od pasteveckých psů. Pastevci se vyznačují pomalejším učením, bez intenzivity. Podle plemene se bude celý výcvik orientovat, proto je zapotřebí znát dokonale svého psa.

Kdy začít?
S výchovou a výcvikem prakticky hned, jakmile štěně překročí práh vaší domácnosti. Čím dříve tím lépe. Nikdy na výcvik není pozdě, proto i když se ujmete třeba staršího psa, tak není pozdě. Sice se říká: "Starého psa novým kouskům nenaučíš." Ale není tomu tak. Pes je dobře cvičitelný v každém věku, stačí nalézt jen vhodnou motivaci a vůli chtít něco změnit.

Kdo bude (může) cvičit?
Prakticky kdokoliv. Ale pozor, pokud pes zastává pozici rodinného psa, který bude muset poslouchat více lidí, je důležité domluvit se na stejných povelech a stejném provedení povelu. Pokud se psem zamýšlíme jít ve výcviku dál, třeba až ke zkouškám či soutěžím, daný povel musí být vždy splněn stejně. Pokud ne, dochází k "ničení si" povelu a budete se motat v začarovaném kruhu věčného opravování cviku. Proto je dobré povely odlišit, pro běžný život psa si vymyslet jiné než při výcviku.

Důslednost?
Pro výcvik je důslednost velmi důležitá. Pokud vyslovíte povel, stůjte si za ním až do doby, než ho pes splní. Pokud pes tápe, pomozte mu povel splnit, ať se povel pojí s úspěchem. Nikdy nedávejte povel, když si nejste jisti, že ho pes splní - opět by mohlo dojít k "ničení si" povelu. Povel dáváme v okamžiku, kdy nás pes plně vnímá.

Jak často a jak dlouho cvičit?
Toto se odvíjí opět od plemene vašeho psa. Některá plemena jsou dychtivá cvičit a denodenní cvičení jim nečiní žádný problém. Ale pak jsou plemena, která denodenním opakováním povelů více a více flákají. A výcvik nikam nevede. Člověk si musí uvědomit, kolik je jeho pes schopem zvládnout a podle toho výcvik přizpůsobit. Dále záleží na pozornosti psa. Některému psu vydrží pozornost 10 min (pak cvičíme 10 min, což ukončíme nějakou zábavou a opakujeme podle volného času a možností jak psovoda, tak psa.

Kde cvičit?
Výcvik začínáme vždy na klidném místě - zahrada, byt a nebo cvičák (výcvikový kynologický klub). A postupujeme na rušnější místa.

Jak ukončit lekci - dobře odvedený povel?
Odměňou. Ideálně hrou, nebo nějakým TOP pamlskem a povelem "hotovo" a nebo jakoukoliv jinou činností, kterou společně rádi děláte.

Pochvala?
Chválit se musí. Nejčastěji chválíme hlasem - "To je hodný pes!" Tón hlasu musí být přátelský a veselý. A také pohlazením (pozor, to jen u psů, které pohlazení nevyvede ze soustředění).